Hlasy ze zdi
26. 1. 2009
Mé srdce zazářilo jako nova,
když řekl jsi proč nezkusit to znova.
Slzy štěstí ztékali mi po tváři,
ty už myslel jsi na cestu k oltáři.
Došlo mi, že někde je háček,
z té myšlenky plním už pátý sáček.
Zavřená v komoře, mím přítelem zeď,
šeptá mi do ucha, že umřu už teď.
Čtyři tlapky přeběhly mi po noze,
nejsem snad sama v této temné komoře?
Zvednu se, slyším nářek a sten,
už vím, že hlas nebyl ze stěn.
Čtyři dívky umučené strachem,
jejich tváře pokryté prachem.
Pot a krev, slepili jim vlasy,
šeptají smrt, teď už tuším to taky
...
Komentáře
Přehled komentářů
skutečně úžasné dílo ... cítím z něj mnoho emocí ... klaním se tvému umu
Re: ..
(Bohouš, 28. 1. 2009 18:11)