Loutka
28. 4. 2010
Osm lanek k dřevěnému kříži,
sedím ve vězení hrazeném mříží.
Jsem tvou loutkou, jsem tvým dílem,
temné prázdno v srdci shnilém.
Teď mlčky sedím a proklínám noc,
bezhlavě křičím, v tom je tvá moc.
Řídíš mě světem, svoji loutku vedeš,
cítím se sama, říkáš mi verbeš.
Chci být někým a chci toho víc,
však svou lakotou mi nedáváš nic.
Sním si o svém malém světě,
kde přikládám význam i kratičké větě.
Ocelové mříže a místnost bez oken,
Absolutní moc ?
Může být otrokem.
Věřím, že jednou nadejde čas
a na správnou cestu mě svede ten hlas..
Komentáře
Přehled komentářů
Působí to na mě dojmem, že jsem to byl já kdo tě věznil ... no snad ten hlas, co tě svedl, je ten správný ...
Nadpis :-*
(Upírek :-*, 28. 4. 2010 18:23)I když jsem si to přečetl už 4krát pořát nemůžu přijít na to Kdo má tu moc absolutní nad tebou. Mám tu pár možností.. ale třeba je to napsáno bez nějakého záměru.. Moc hezký!.. :-* Ty jsi nezkutečně úžasná slečna s Obrovským Talentem (a moje) :-*
Requiem?
(Narrion, 30. 4. 2010 15:59)