Má deprese...
Křičí tu na mě ze stěn, ta hrůzná tma. Bílá barva je překrývána rudou
- krvavě rudou.
Prýští ze stěn, jako niagárské vodopády. Pohlcuje bělost těch hrůzných zdí, které svírají mou nesmyslnou touhu po ničem. Celým srdcem proklínám to světlo, vždyť jen tma pomáhá v myšlení. V myšlení plném těch nejprastarejších a nejmorbidnějších představ. Barva stěn, se rychle mění na temnotu.
Světlo mizí a já sedím uprostřed oné místnosti. Ticho- ticho, které se vkrádalo do tajemných koutů mysli a vytvářelo v hlavě neuvěřitelné scénáře..
Koukáš, ale nevidíš. Hmatáš, ale necítíš.
Myslíš si, že dokážeš utéct od nikud ?
Myslíš, že budeš tak úžasný a procitneš tmou. ?
Cítíš, jak ti chce tvé srdce vyskočit z hrudi ?
Klid, uklidni se .. Jen lehni a poslouchej to hlučivé ticho. Poslouchej svůj dech a nech volný průchod všem těm strašným vzpomínkám. Tma pohltí vše. Kdo říká, že světlo je naším přítelem a spasitelem, tak se škaredě mílí.
Ve tmě jsme si všichni rovni. Nikdo se nepyšní svým tělem a postižení se nemusí bát.
Řekla jsem bát ? Ano. V tomto takzvaném ''kolektivním světě'' je více bolesti a smutku. Tolika hrozných, tolika nepředstavitelných bolestí a náhod, že tvá mysl nestíhá.
Nevěříš ? Jsi tak mladý, tak malý abys pochopil co svět žádá.Můžeš být jedině rád.
Cítím, že přestáváš vzpomínat. Proč ? Máš strach ?
Ochráním tě. Vždyť já jsem všude, celé tvé tělo je mě plné. Chceš žít v tomto světě ? Nebo zůstaneš tady – navždy se mnou ?
Hodný, zavři oči a zadrž dech. Morbidní sny se vkrádají do nejzažších koutů tvé fantazie.
Vydrž, vydrž !!
Ne ! Ty hajzle ! Stěny se začínají měnit zpět. Niagáry se vrací do stěn a bílá barva pokrývá vše. Proč jsi to udělal. ?
- Bolí mě hlava, z té bílé mi myšlenky zdrhají. Chci zpět temnotu ! Proč jsi to udělal ? Myslela jsem, že se přidáš. Proč jsi odešel do toho hnusného světa plného přetvářek ?
Mohli jsme být spolu, mohli jsme hloubat ve vesmírném nekonečnu plného depresivní chuti. Ale ne. Dal jsi přednost tomu hnusu přede mnou. Nemyslela jsem si, že by jsi to udělal.
Chcípni ! Hnij si klidně v tvém světě. Jsi tak znuděn svou existencí ?
Ne, na to jsi moc mladý a nezkušený. Ale mohl jsi vědět že tady by jsi se mohl mít o mnoho lépe, respektive o mnoho depresivněji.
Je to ale tvá volba ty hnilobný červe!
Zmiz mi z očí, hledej si ten svůj podivný smysl života.
Komentáře
Přehled komentářů
Tuhle sdílím s tebou, skoro jsem tě v tý tmě chytil, ale rozplynula jsi se mi, doufám že jednou tě tam spatřím, ale co když nebudu chtít odejít z toho snu?
...
(Hukot16, 22. 7. 2009 23:41)Pokaždý když si to přečtu tak mi leze mráz po zádech... Sice nevim jak to děláš...Ale je to úžasný
Co když...
(Štoudy, 11. 3. 2010 21:50)