Dlouhé roky známe svá těla,

dlouhé roky,

a věci co jsem zapomněla.

Věci které skrýval jsi

teď po letech zapadají do sebe.

Moje temnota 

- jako plamen můře - 

vábivou ti byla.

V té malé duši

v tom malém světě,

v té nevinnosti

co toužil jsi tak ochraňovat.

Zlomená můra skrývala se

křídla ji utrhali,

duši rozlomili 

a jen prázdná schránka zbyla.

V tvém náručí se skrývala pravda,

v tvém náručí - to byla má skrýš.

V tvých očích -

klid jako oheň

a hněv jako voda,

bezpečím pro mne byly.

Jako plamen můru,

táhnul jsi mě k sobě.

Avšak nepustil mě blíž,

ze strachu

z nedůvěry

z nejistoty kým v mých očích zůstaneš.

Jako plamen můru,

vábil jsi mě k sobě

a věděl že spálil bys má křídla.

Avšak já už žádná neměla.