Nádraží
9. 10. 2009
Všude tma, jen zvuky kapek dešťových,
jest možno slyšet šumět, tam ve křovích.
Naproti mě sbíhají se cesty pekelné,
ten ďábelský stroj, nikdo se nevyhne!
Jsou kované hrůzou a samotným strachem,
nikdy více, nebudou pokryty prachem.
Pět řad utíká do neznáma kam,
a já skládám tu verše úplně sám.
První světlo se pere o právo bytí,
pár pruhů světla, v temnotě svítí.
Už slyším jen vítr a kapek pár,
samota a smutek to jest můj dar.
Komentáře
Přehled komentářů
Ach ju... Nenecham tě samotnou! :-(
Ale krásná báseň ... Takhle krásně neumí psát nikdo! :-*
:-(
(Josef [:Inka], 17. 11. 2009 17:35)