Zrzečko
Zlaté moře, pole zelená
žádná síla tě nezdolá.
Obří hory a ploché pláně
nad nimi létá, malé káně.
Skrytá jeskyně, jež oplývá magií
a krása, pro kterou i rytíři zabíjí.
A tvůj úsměv, jež zdobí dvě údolí,
ač nechci, mé tělo se podvolí.Zlaté moře se divoce bouří,
obří hory se dmou do výšin,
ploché pláně se vlní a souží
a lásky chodci přichází s ním.
S polibkem, jež nechá moře přetéct
hory se třást,
pláně pod nohami chodců zdolávat
magii vypustit ven a ty doufáš jen,
že není to sen.Obloha, jako víčka očí
v noc temnou se obrací
a někdo z dáli láskou křičí
ať už se samota nevrací.Magie uniká a zahaluje svět,
prolévá se mořem, plachtí mezi horami
a pláně zdivočelé nechává se chvět.Nechám tě snít, nechám tě se smát.
Můžeš klidně do tisíců počítat.
Avšak jsem ta co zdolá tvé pláně,
zdolá tvé hory
a s láskou zůstane ve slunném údolí.
Komentáře
Přehled komentářů
tolik vášně i něhy v jedné básni ... dlouho jsem nic takového nepocítil ... chápu tvé pocity a rozumím jim ... velice dobře :) děkuji
něha ...
(Narrion, 27. 10. 2012 23:15)